Více o stavbě...

• Urbanistické řešení

  Stavba autora a stavitele Josefa Herzána z r. 1919 dotvářela od počátku jeden z charakteristických pohledů městského centra, dodnes je veřejností vnímána jako jeden ze symbolů této lokality. Postavení objektu se ve stávající urbanistické struktuře nezměnilo, navrhovanými úpravami došlo k využití souvisejícího pozemku na západním okraji stavby. Zapojil se tak dříve nevyužívaný pozemek, nyní komunitní zahrada, do organizmu města.

• Architektonické řešení

  Stavba upoutá zdařilým respektováním původního vnějšího vzhledu a řemeslného zpracování. Vnější omítky kombinují hladký a strukturovaný povrch fasády a zachovány byly geometrické spirálovité ornamenty v jižním štítu v blízkosti hlavního vchodu odkazující na období pozdní secese. Naproti tomu interiéry byly zcela pozměněny tak, aby vyhovovaly novému účelu. Uvnitř stavby bylo ovšem zachováno původní dvouramenné schodiště, dominující vstupní hale. Přestavbou interiéru vznikly prostory variabilně členitelné dle využití pro sociální, vzdělávací a kulturní aktivity ve dvou bezbariérově přístupných podlažích, vybavených nezbytnou technickou a provozní infrastrukturou. Zachována byla původní střecha (krov i krytina), která svým záměrným rozčleněním do menších celků s různým směrem i výškou napomáhá dojmu zdánlivě menšího objemu stavby.

• Dispoziční řešení

  Dispoziční řešení a koncepce využívání komunitního centra jsou založeny na multifunkční zaměnitelnosti a dispoziční variabilitě uspořádání prostorů. V 1. PP se nachází hudební koutek, zázemí pro osoby bez přístřeší se šatnou, sociální zázemí, kotelna. V 1. NPP je atypicky v nároží hlavní vstup s krytým závětřím, recepce, šatna a vstupní hala, hlavní sdílený prostor pro setkávání, multifunkční sál, zázemí pro rodiče s dětmi, cvičná komunitní kuchyň, cvičná kavárna pro sociální rehabilitaci, kancelář pro sociální poradenství, WC se sprchovým koutem s parametry pro ZTP bez asistence. Ve 2. NPP je společenská galerie, čekárna, kanceláře sociálního poradenství, sdílená učebna, komunitní rukodělná a výtvarná dílna, WC s parametry pro ZTP bez asistence. Zajištění bezbariérového přístupu do prostor užívaných veřejností je řešeno samostatným vstupem z jižního průčelí stavby s úpravou pochozí chodníkové plochy a vazbou na vyhrazená parkovací stání pro osoby ZTP. Přístup do 2. NPP je řešen schodištěm a bezbariérovým výtahem.

• Konstrukční a materiálové řešení

  Základní konstrukce, které nebyly v minulosti dotčeny stavebními úpravami (rozsáhlá rekonstrukce v r. 1958) odpovídají stavebně montážním zvyklostem v době vzniku stavby (r. 1919). Obvodové svislé nosné konstrukce jsou cihelné, zděné na základní tloušťky 450 a 600 mm, podlahy jsou betonové, vodorovné nosné konstrukce jsou železobetonové, částečně původní (1919), částečně vestavěné v r. 1958. Severovýchodní přistavěné křídlo má stropy dřevěné trámové, krov dřevěný, krytina je pálená taška bobrovka (po rekonstrukci). Historicky dodatečně realizovaná přístavba kotelny s uhelnou navazuje na západní podélnou stěnu sálu, tloušťky obvodových stěn se mění dle zapuštění do terénu až 800 mm. Střecha přístavby je pultová, nosnou část tvoří ocelový příhradový vazník, zastropení je provedeno dřevěným záklopem. Nově přidané vnitřní svislé konstrukce jsou dle účelu a ne/nosnosti z keramických tvarovek (kotelna, kuchyně) SDK desek (zvukově izolační příčky), nebo ocelových válcovaných profilů HEB uložené na ocelových roznášecích deskách kotvených do zhlaví základových patek (nosné konstrukce. Novou nosnou podzemní stěnu tvoří monolitický ŽB základový blok z betonových tvárnic ztraceného bednění.

  Zvláštní environmentální přínos

  Změnou stavby došlo ke snížení současného objemu odtoku dešťových vod prostřednictvím jednotné kanalizace o cca 33 %. Tato voda je zadržována na přidruženém pozemku, vsakována a dále využívána. Tento dříve nevyužívaný pozemek byl přeměněn na přístupnou komunitní zahradu vhodnou mimo jiné např. k drobné pěstitelské činnosti, přičemž výpěstky je možno využívat ve cvičné kuchyňce.